Hra na strach

Možná uslyšíte něco jako…

„Za pár dní bude všechno jinak. Kdo se nepřipraví hned teď, bude litovat. Pošlete to dál, než to smažou.“

Tuhle větu si pamatovat nemusíte. Všimněte si spíš, jak je postavená. Nic konkrétního neříká, nemá autora ani zdroj. Přesto chce, abyste se vyděsili a hned něco udělali.

Jak to funguje

Hra na strach nejdřív vyvolá silnou emoci a teprve potom podá „informaci“. Strach zúží pozornost, takže přestaneme hledat, kdo zprávu napsal a odkud to ví. Zpráva k tomu přidá spěch („hned“, „než to smažou“, „poslední šance“), aby na ověření nezbyl čas.

Proč to na nás působí

Strach je užitečný. Pomáhal lidem přežít, protože nás nutí jednat rychle. Když slyšíme o nebezpečí, mozek dá přednost činu před přemýšlením. Není to hloupost ani slabost, takhle funguje každý z nás.

Nejsilněji to platí, když jsme unavení, sami nebo se bojíme o děti a rodiče. Výzkumy, na které odkazují autoři hry Bad News, ukazují, že citově vypjatý obsah se víc sdílí a lépe pamatuje. Kdo strach vyrábí úmyslně, s touhle přirozenou reakcí počítá.

Příklad z jiného tématu

Představte si zprávu v sousedské skupině: „POZOR! Zítra začíná nejhorší vlna kafe bez mléka v dějinách. Mlékárny mlčí. Kupte hned deset litrů, než to zakážou!“

Zní to směšně, a přesto má všechny znaky hry na strach. Velká písmena, slovo „nejhorší“, tajemné „mlčí“, výzva k okamžitému nákupu a žádný zdroj. Kdyby místo mléka šlo o léky nebo benzín a kdyby to psal někdo, komu věříte, už by to tak směšně neznělo. Proto je dobré poznat stavbu, ne jen obsah.

Jak by to znělo v krizi

V napjaté době by se hra na strach objevovala v řetězových zprávách, ve videích i v hlasových nahrávkách. Typicky slibuje katastrofu „za týden“ nebo „do zítřka“, odvolává se na nejmenovaného „známého z úřadu“ nebo „kamaráda od armády“ a končí výzvou: utečte, vyberte peníze, nakupte všechno, pošlete to všem.

Skutečné varování vypadá jinak. Má jasného odesílatele (hasiči, obec, Český rozhlas, varovná zpráva přímo do telefonu), říká, co přesně dělat, a nechce, abyste ho rozesílali dál „než to smažou“.

Otázka do kapsy

Kdo to říká a odkud to ví?

Pokud na to zpráva neodpovídá, je to signál zpomalit. Neznamená to automaticky, že lže. Znamená to, že zatím nevíte, jestli je pravdivá.

Co udělat

• Zastavte se na deset vteřin. Nadechněte se, než cokoli pošlete dál nebo vyrazíte nakupovat.
• Neposílejte to dál. Ani s poznámkou „nevím, jestli je to pravda“. Přeposlání strach šíří, i když ho chcete zmírnit.
• Ověřte u zdroje, který znáte. Podívejte se na web hasičů, do zpráv Českého rozhlasu nebo na stránky obce. Pokud o věci nikdo z nich nemluví, počkejte.
• Promluvte si. Pokud vám zprávu poslal někdo blízký, nezesměšňujte ho. Napište mu, že jste se také lekli, a zeptejte se, odkud zpráva je. Strach se dobře zvládá ve dvou.

Strach je normální. Pomůže, když víte, kam se podívat, a máte připravený rodinný plán. Kdo ví, co dělat, toho falešný poplach tak snadno nerozhodí.

Techniku si brzy vyzkoušíte i ve hře „Kdo tahá za nitky?“, kterou připravujeme.