Nikomu nevěř

Možná uslyšíte něco jako…

„Pravdu stejně nikdy nezjistíme. Lžou všichni, tak proč se o něco snažit.“

Tahle věta nic netvrdí o žádné konkrétní události. Právě v tom je její síla. Nemusíte jí uvěřit nic konkrétního, stačí, když to vzdáte.

Jak to funguje

Technika „nikomu nevěř“ nezaplaví prostor jednou lží, ale spoustou protichůdných verzí. Pak prohlásí, že když se zdroje neshodnou, nemá cenu věřit žádnému. Kdo je zmatený a unavený, přestane hledat, nejedná a snadno uvěří tomu, kdo křičí nejhlasitěji.

Proč to na nás působí

Zdravá nedůvěra je dobrá věc. Ptát se, kdo co tvrdí a proč, je přesně to, co učíme. Problém nastane, když se z otázky „komu věřit?“ stane závěr „nevěřím nikomu“.

V krizi je informací hodně, rychle se mění a některé se opravdu ukážou jako chybné. To je normální, i poctivé zdroje se mýlí a opravují. Když se ale chyby a lži hodí do jednoho pytle, vypadá to, že rozdíl mezi nimi není. Pocit „všichni lžou“ navíc přináší úlevu: nemusíme nic ověřovat ani se rozhodovat.

Příklad z jiného tématu

Tři předpovědi počasí na sobotu: jedna slibuje slunce, druhá přeháňky, třetí bouřky. Soused mávne rukou: „Meteorologové lžou, nikdo neví nic. Půjdu na hory v žabkách.“

Předpovědi se liší, to je pravda. Ale všechny tři říkají, že bude nestálo, a žádná nehlásí tropické vedro. Rozumné je vzít si bundu, ne vyhodit všechny předpovědi. A kdyby mu někdo prodával „jedinou pravou předpověď“ za sto korun, bylo by dobré zpozornět.

Jak by to znělo v krizi

V napjaté době by se objevovalo mnoho protichůdných zpráv o tom, co se děje, kdo za co může a co přijde. Některé by byly omyly, jiné záměrné. A s nimi by přišla hesla jako „pravdu stejně neznáme“, „média lžou, úřady lžou, všichni lžou“ nebo „věř jen sám sobě“.

Výsledek by byl užitečný hlavně pro toho, kdo chce, aby lidé nevěděli, co dělat. Zmatený člověk nejedná, nepomáhá sousedům a neví, kdy poslechnout skutečné varování.

Otázka do kapsy

Kdo má z mého zmatení prospěch?

Pokud vás zpráva neinformuje, ale jen přesvědčuje, že nemá cenu věřit ničemu, zeptejte se, komu by se hodilo, abyste to vzdali.

Co udělat

• Mějte své ověřené zdroje předem. Vyberte si je teď, v klidu, ne až v krizi. Například hasiče, Český rozhlas, obec a jedno nebo dvě média, která chyby veřejně opravují.
• Rozlišujte chybu a lež. Kdo chybu přizná a opraví, je důvěryhodnější než ten, kdo se nikdy nemýlí.
• Hledejte, na čem se zdroje shodnou. I když se liší v detailech, jádro bývá společné.
• Neposílejte dál zprávy typu „nikdo neví nic“. Nic nevysvětlují, jen šíří bezmoc.
• Dejte si pauzu od zpráv. Únava z informací je skutečná. Víc o tom v části Psychika.

Nevěřit všemu je zdravé. Nevěřit ničemu nás oslabuje.

Techniku si brzy vyzkoušíte i ve hře „Kdo tahá za nitky?“, kterou připravujeme.